Po delší době jsem se vypravil do Divadla pod Lampou na večer, který sliboval přehlídku dvou skupin těžících z nových vln rockové hudby. Hned zpočátku mě udivila nepříliš velká návštěvnost, domníval jsem se, že na koncert, kde se skupiny otevřeně hlásí se stylům, jako je nu-rock, přijde o poznání více lidí. Téměř jako by všem těm stylům honosícím se předložkami neo, nu, post a tak podobně pomalu začínaly docházet síly.

Jako první se představili Sputnik s charismatickou zpěvačkou v čele. Kapela se hlásí k odkazům hudebních těles jako Siouxsie and the Banshees či Wall of Voodoo. Skupina vzbudila rozruch heslem „Kopírování podporuje hudbu“, které tvrdě prosazuje. Dokonce i přerušili spolupráci s velkou nahrávací společností a vše si začali dělat sami. Jejich CD se prodávají za 10 Kč a vše jde vlastním nákladem. Jejich klípek ke skladbě „Průjezd hlavou“ se tuším dostal i do povědomí komerčních médií (ruku do ohně za to nedám, ale asi byl i v Esu :o)). Četl jsem i mnoho pochvalných článků a recenzí, tak jsem s napětím očekával, jaká bude skupina na živo. Sputnik se sám škatulkuje jako post punk, či gothic punk, já bych to spíše popsal jako skočný pop-rock, s nesložitými aranžemi, lehce zapamatovatelnými refrény a elektronickými spodky a samply, které skupina využívá opravdu velmi hojně. Klad celého setu byl ve zpěvačce Evě Duchkové, jejíž projev působil sebejistě a dodával vystoupení určitou dynamiku. Zároveň asi největší problém u Sputniků je ale zakopán ve stejné osobě nebo spíše v jejím hlase. Osobně by mě zajímalo, co měla Eva ze zpěvu, protože u mě by jedničku nedostala. Texty jsou spíše odříkávány a recitovány než zpívány a poloha hlasu mým uším příliš příjemná nebyla. Ze známějších písniček jsem stačil postřehnout dvě klipovky „Felicie Oktavie“ a „Průjezd hlavou“.

Jako druhá nastoupila plzeňská skupina SAD. Na tu jsem byl obzvláště zvědav, neboť jde o kapelu, kterou dal dohromady baskytarista Vlasta Zahradník, který kvůli svému novému projektu opustil symphony doom metalový kolos zvaný INTERITUS. Byl jsem zvědav, jestli se něco doomového najde i v jeho novém působišti. U mikrofonu je Jana Zahradníková, která dříve pěla krom jiných též v Interitu. Hned zpočátku, když spustila první skladba, mi došlo, že nová tvorba má s doom metalem pramálo společného. Hudba SADu je komerčnější a nebál bych se říci, že by se některé písničky mohly hrát i ve větších rádiích. U dalších nástrojů v SADu působí dva někdejší členové TYCHO DE BRAHE David Havran a zkušený kytarista Sponny, který současně hraje v art rockové skupině GENERAL BASS. SAD začal hrát pohodově laděné krátké svižné rockové písničky, které bych přiřadil do inteligentně dělaného kytarového rocku s prvky pop-rocku. Těžko přirovnávat, skladby občas zčeří Guano Apesovská vlnka, ale brzy se zase hladina uklidní. Možná by bylo na místě přirovnat je k Die Happy. Vytažená byla hlavně rytmika a kytara často zvonila a cinkala víc v pozadí, což bych možná trochu vytkl zvukařovi, neboť kytarové aranže rozhodně stály za to.
 
Janě ze SAD zatím sice chybí charisma a živelnost, která prýští z Evy Duchkové, ale co se pěvecké stránky týče zůstávají Sputnik daleko, předaleko za SAD. Poslední věc, kterou bych chtěl okomentovat, byly bicí. Hodně mě vypružilo, že Sputnik měli bubeníka jen do počtu a na pouštění podkladů, myslím, že jeho úlohu by v klidu zvládl kdokoliv jiný ve skupině a nemuselo by se hrát na to, že někdo vzadu sedí a jakoby bubnuje. Jinak po dlouhé době pohodově-rockový koncert se dvěma zajímavými rockovými tělesy, ve kterých za mikrofonem dominuje něžné pohlaví.

SPUTNIK: http://www.sputnikmusic.cz/